Pracovní úraz státního zaměstnance

Pracovním (služebním) úrazem státního zaměstnance se rozumí úraz, který se stal při plnění služebních úkolů, obdobně jako pracovní úraz v běžném pracovním poměru. Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, v § 123 výslovně stanoví, že pracovní úraz podle zákoníku práce se pro účely státní služby považuje za služební úraz. Nároky na náhradu majetkové i nemajetkové újmy způsobené státnímu zaměstnanci služebním úrazem se řídí částí jedenáctou zákoníku práce (tj. ustanoveními o odpovědnosti za škodu v pracovněprávních vztazích). Pro státní zaměstnance tedy platí obdobná práva na odškodnění jako pro ostatní zaměstnance; služební úraz se odškodňuje stejně jako pracovní úraz.

Postup při pracovní úrazu (služebním úrazu)

Pokud utrpíte služební úraz, je důležité ihned podniknout potřebné kroky. Ze zákona máte povinnost neprodleně ohlásit každý úraz svému nadřízenému (pokud vám to zdravotní stav dovolí) a spolupracovat při vyšetřování jeho příčin. I drobné zranění, které se zpočátku nezdá vážné, je vhodné nahlásit a nechat zaevidovat, neboť se mohou později projevit komplikace. Zaměstnavatel (služební úřad) je povinen vyhotovit záznam o úrazu a nahlásit pracovní úraz stanoveným orgánům (inspekci práce, pojišťovně apod.).

Dále je potřeba lékařské vyšetření, aby byla zdokumentována povaha zranění. Lékař následně vypracuje posudek o bolestném a případném trvalém poškození (ztížení společenského uplatnění), který bude podkladem pro výpočet náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění. Veškeré účty a doklady spojené s léčením (např. za léky, rehabilitace, zdravotní pomůcky) si pečlivě uschovejte – budou potřeba pro uplatnění náhrady nákladů léčení.

Nároky na odškodnění pracovního úrazu zaměstnance státu 

Státní zaměstnanec má při pracovním (služebním) úrazu nárok na komplexní odškodnění. Zákoník práce v části XI (Hlava III) stanoví taxativní výčet náhrad, které musí zaměstnavatel poskytnout. Tyto nároky platí i pro služební úrazy dle zákona o státní službě. Mezi hlavní nároky patří zejména:

Náhrady za ztrátu na výdělku z úrazu

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti – zaměstnavatel (služební úřad) doplácí rozdíl mezi vaším průměrným výdělkem před úrazem a plnou výší náhrady mzdy či platu (v prvních 14 dnech) a nemocenské, kterou dostáváte během pracovní neschopnosti. Cílem je, abyste při dočasné pracovní neschopnosti kvůli úrazu nepřišli o žádnou část příjmu.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti – pokud vám po vyléčení zůstanou trvalé následky a nemůžete dosahovat stejného výdělku jako dříve (např. musíte vykonávat hůře placenou práci, nebo pracujete na zkrácený úvazek, případně jste uznáni invalidními), máte nárok na dorovnání rozdílu oproti původnímu výdělku. Tento rentiérský nárok se vypočítá jako rozdíl mezi průměrným výdělkem před úrazem a současným výdělkem (včetně invalidního důchodu, pobíráte-li jej). Rentu vám zaměstnavatel vyplácí až do doby, než se váš příjem vyrovná nebo do dosažení důchodového věku.

Bolestné

Jednorázové odškodnění bolesti, kterou jste v důsledku úrazu vytrpěli. Bolestné se stanoví podle bodového hodnocení lékaře: každé zranění má určitou bodovou hodnotu a jeden bod má stanovenou finanční hodnotu podle nařízení vlády. Celkový počet bodů (např. za operace, zlomeniny apod.) se vynásobí hodnotou bodu. Výsledná částka je odškodnění bolesti, které vám náleží. Toto plnění je jednorázové.

Ztížení společenského uplatnění 

Ztížení společenského upaltnění je jednorázová kompenzace za trvalé následky úrazu, které vám trvale zhoršují kvalitu života. Typicky jde o těžká poškození zdraví, po nichž nemůžete vykonávat své koníčky, běžné aktivity nebo došlo ke snížení vašeho společenského uplatnění (např. trvalá pohybová omezení, ztráta končetiny, smyslového orgánu apod.). I tato náhrada se určuje pomocí lékařského posudku a bodového ohodnocení dle závažnosti trvalých následků. Výsledná suma má vyvážit ztížení vašeho života v důsledku trvalých následků.

Náklady léčby po úrazu

Účelně vynaložené náklady spojené s léčením – proplatí se všechny nutné výdaje, které vynaložíte vy (nebo vaši blízcí) na léčení úrazu. Patří sem například doplatky na léky, zdravotní pomůcky, rehabilitace, jízdné k lékaři, případně náklady na péči o vaši osobu během léčby apod. Tyto náklady musí být účelné a doložené (účtenky, faktury).

Věcná škoda po úrazu

Pokud vám při úrazu vznikla škoda na majetku, i tu musí zaměstnavatel nahradit. Typicky jde o poničené věci v souvislosti s úrazem, např. zničené oblečení, pracovní pomůcky, brýle, hodinky apod. U státních zaměstnanců sem spadá i případná majetková újma způsobená při výkonu služby – služební úřad je povinen nahradit zaměstnanci škodu na jeho majetku, pokud mu byla způsobena při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním. (Tato náhrada se podle zákona o státní službě řídí občanským zákoníkem, tedy obecnými předpisy o náhradě škody.)

Náhrada nemajetkové újmy jiným poškozeným

Náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném poškození – od roku 2021 zavedl zákoník práce také jednorázové odškodnění nemajetkové újmy při obzvlášť těžkém ublížení na zdraví zaměstnance. Jde o mimořádnou jednorázovou částku vyplácenou zaměstnanci, který utrpěl extrémně závažné poškození zdraví (např. trvalé kóma, úplné ochrnutí apod.), pro podporu jeho nejbližších osob. Toto ustanovení (§ 271f zákoníku práce) bylo inspirováno občanským zákoníkem (§ 2959) a má zmírnit rozdíly mezi pracovním právem a občanským právem. V praxi tedy rodina zaměstnance, který utrpěl zvlášť závažné poškození zdraví, může obdržet jednorázovou finanční podporu.

Nároky pozůstalých při úmrtí zaměstnance

Pokud by služební úraz vedl k tragické události (úmrtí zaměstnance), zákoník práce pamatuje i na pozůstalé. Zaměstnavatel hradí náklady spojené s pohřbem a zřízením pomníku, dále mají pozůstalí (manžel/ka, děti, případně rodiče) nárok na jednorázové odškodnění (paušální částky stanovené právním předpisem, např. násobky průměrné mzdy). Tyto částky byly novelizovány zákonem č. 285/2020 Sb. – zavedla se např. jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých (§ 271i zákoníku práce) analogická náhradě podle občanského zákoníku. Pozůstalým rovněž náleží náhrada nákladů na výživu, pokud na zesnulém byli závislí (např. nezaopatřené děti či vdova bez vlastního příjmu).

Pojištění zaměstnavatele pro případ úrazu

Poznámka: Státní zaměstnanci jsou ze zákona povinně pojištěni pro případ pracovního úrazu (odpovědnost zaměstnavatele za škodu). Odškodnění tedy fakticky vyplácí pojišťovna, u které má stát (služební úřad) sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy. Typicky jde o pojištění u komerční pojišťovny (např. Kooperativa), jež plnění vyplatí a zaměstnavateli pak zvýší pojistné. Pro zaměstnance to znamená, že náhradu újmy obdrží buď přímo od úřadu, nebo prostřednictvím pojišťovny – veškeré tyto nároky by ale měly být pokryty.

Odpovědnost služebního úřadu z pracovního úrazu

Služební úřad (zaměstnavatel) odpovídá za škodu i nemajetkovou újmu, kterou utrpíte při výkonu služby (s výjimkou situací, kdy byste si újmu způsobili sami např. porušením předpisů nebo úmyslně). Odškodnění se poskytuje, jak bylo uvedeno výše, podle zákoníku práce. Kromě toho zákon o státní službě upravuje ještě specifické situace:

• Pokud státnímu zaměstnanci vznikne při výkonu služby majetková škoda (např. poškození osobního majetku, ztráta věci) v důsledku jeho služby, hradí ji služební úřad podle pravidel občanského zákoníku. Prakticky tedy např. když vám někdo při výkonu služby úmyslně poškodí osobní věc (např. útočník rozbije brýle inspektora během kontroly apod.), máte právo na náhradu škody od zaměstnavatele.
  
  
• Pokud třetí osoba (nikoli zaměstnavatel) způsobí zaměstnanci pracovním úrazem újmu, může zaměstnanec uplatnit nároky i vůči této osobě podle občanského zákoníku. Zákoník práce nevylučuje, aby vedle zaměstnavatele odpovídal za tentýž úraz také jiný subjekt. Zaměstnanec si může vybrat, po kom bude náhradu vymáhat, případně vymáhat poměrně od více odpovědných subjektů. Tento princip potvrdila i judikatura – např. Nejvyšší soud připustil pluralitu odpovědných subjektů, zejména jde-li o škůdce odlišného od zaměstnavatele. Existence nároku vůči zaměstnavateli nevylučuje nárok vůči jinému škůdci a naopak; odpovědnost jednoho nevylučuje odpovědnost druhého z téže události.
  
  
• Pokud při plnění služebních úkolů požádáte někoho o pomoc (nebo s vaším vědomím vám někdo pomáhá) a tato osoba přitom utrpí újmu (úraz), odpovídá za ni také váš služební úřad. Jde o obdobu tzv. pomocníka při práci – například když občan pomůže úředníkovi dostat pod kontrolu agresivního klienta a sám přitom utrpí zranění, má tento občan právo na náhradu újmy od úřadu. Služební úřad se této odpovědnosti zprostí jen pokud si pomocník způsobil újmu úmyslně. Náhrada se opět řídí občanským zákoníkem, tedy poškozený (pomocník) by dostal náhradu škody na zdraví jako v běžné občanskoprávní situaci.
  
  
• Spory o odškodnění se řeší v občanském soudním řízení. Pokud by vám zaměstnavatel nechtěl přiznat nebo vyplatit některý nárok, můžete se obrátit na soud (příslušný civilní soud) s žalobou. Jde o spor ze vztahu státní služby, ale zákon výslovně stanoví, že rozhoduje soud podle občanského soudního řádu (nejde tedy o žádné služební řízení před nadřízeným apod.). V takovém sporu by soud aplikoval příslušná ustanovení zákoníku práce, případně občanského zákoníku (viz dále).

Rozšířené nároky zaměstnace z pracovního úrazu

V minulosti panoval názor, že úprava odškodňování pracovních úrazů v zákoníku práce je komplexní a exkluzivní – zaměstnanec mohl náhradu nemajetkové újmy žádat po svém zaměstnavateli jen v rozsahu, který výslovně umožňoval zákoník práce (zejména bolestné a ztížení společenského uplatnění), a další nároky nad tento rámec byly vyloučeny. Například rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2010 dovodil, že nemá-li za úraz odpovídat nikdo jiný než zaměstnavatel, je třeba nároky posoudit výhradně podle zákoníku práce. Tím byla omezena možnost domáhat se tzv. dalších nemajetkových újem (jako jsou duševní útrapy, psychické strádání apod.), které občanský zákoník od roku 2014 obecně připouští v rámci § 2958.

Tento přístup však byl postupně překonáván. Zvláště nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20 znamenal průlom v nazírání na náhradu újmy v pracovněprávních vztazích. Ústavní soud v tomto případě zdůraznil ústavní princip plné náhrady újmy na zdraví a rovného zacházení, a dospěl k závěru, že zaměstnanec se může domáhat náhrady nemajetkové újmy i ve formě duševních útrap (psychického strádání) podle občanského zákoníku – a to vedle nároků podle zákoníku práce. Jinými slovy, skutečnost, že zákoník práce výslovně upravuje jen bolestné a ztížení společenského uplatnění, neznamená podle Ústavního soudu, že by zaměstnanci nemohli žádat i další náhrady nemajetkové újmy, pokud utrpěli například psychické újmy v důsledku pracovního úrazu. Dosavadní restriktivní výklad pojmu „další nemajetková újma“ byl shledán neústavně zužujícím a porušujícím právo na soudní ochranu a rovnost.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích také zdůraznil, že rozdíly v rozsahu náhrad podle občanského a pracovního práva nesledují žádný rozumný účel a jsou ústavně problematické. Zdraví a důstojnost zaměstnance jsou hodnoty chráněné stejně silně jako u kohokoli jiného. Proto například v jiném nálezu Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 2925/20 z roku 2021) soud dovodil, že zaměstnanec má mít nárok alespoň na takovou výši odškodnění, jaká by mu náležela podle občanského zákoníku za obdobných okolností. Pokud by tedy striktní aplikace tabulek a nařízení vlády pro pracovní úrazy vedla k nižší částce než podle obecných principů, mají soudy povinnost vyložit pracovněprávní předpisy ústavně konformně a případně neaplikovat podzákonný předpis (nařízení vlády) bránící vyšší náhradě. Tento vývoj dále podtrhuje trend poskytnout zaměstnancům plné a spravedlivé odškodnění za újmu na zdraví.

Partner pro odškodnění pracovního úrazu

Služební úraz státního zaměstnance zakládá obdobné nároky na odškodnění jako pracovní úraz v soukromé sféře. Státní zaměstnanci by měli být obeznámeni se svými právy – zejména, že mohou žádat náhradu veškeré újmy (majetkové i nemajetkové), která jim v souvislosti s úrazem vznikla. Zákoník práce detailně stanoví druhy náhrad, na které máte nárok (od náhrady ztráty na výdělku, přes bolestné až po náklady léčení či věcnou škodu), a tyto se plně vztahují i na státní zaměstnance. Služební zákon navíc řeší i specifika, jako odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu služby či odpovědnost za újmu osobám, které vám pomohou při službě.

Utrpíte-li jako státní zaměstnanec pracovní úraz, máte právo na veškeré odškodnění podle zákoníku práce a příslušných předpisů. Nezapomeňte úraz neprodleně nahlásit, trvat na sepsání záznamu a uplatnit všechny nároky, které vám náleží. V případě sporu se můžete obrátit na soud – a současný vývoj v judikatuře je na straně zaměstnanců, aby získali kompletní náhradu škody i nemajetkové újmy způsobené pracovním (služebním) úrazem.

Kontaktujte Právo zaměstnance

📞 Telefonicky: +420 773 014 007

📧 : info@pravozamestnance.cz

🏢 Prostřednictvím formuláře

Sociální sítě: Instagram, Facebook či LinkedIn

Chráníme a vymáháme práva zaměstnanců. Snažíme se zlepšit pracovní prostředí zaměstnanců v České republice. Stejně tak jsme Vám oporou při řešení vašich pracovněprávních problémů.